EMO a sebepoškozování
Častým stereotypem je asociace ema se sebepoškozováním, zejména pak podřezáním zápěstí, což může být do značné míry způsobeno „emo“ texty, které o sebepoškozování nezřídka mluví. Podívejme se teď společně na fenomén EMO versus sebepoškozování trochu blíže.
Teorie
Sebepoškozování (neboli automutilace) je záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými duševními stavy. Projevuje se zraňováním vlastního těla a je signálem vážného psychického problému, jenž postižený nedokáže zvládnout jiným způsobem.
Lidé, kteří si ubližují, si obvykle nepřejí umřít. Působí si zranění úmyslně, jakýmkoli způsobem, obvykle v reakci na stres nebo trauma, ale ne s cílem se zabít (to neznamená, že se myšlenky na sebevraždu obecně neobjevují, spíše naopak). Především si ale pamatujte, že sebepoškozování je určitá forma komunikace, cesta, jak vyjádřit své pocity.
Sebepoškozovat se člověk může sebou samým (škrábání, kousání, štípání, zarývání nehtů, bití především hlavou o cokoli je po ruce, …) nebo pomocí nástroje (užívá se nůž, žiletka, jehla, nůžky, provaz, oheň nebo cigareta a podobné).
Spojitost EMO se sebepoškozováním
O spojitosti EMO stylu a sebepoškozování se v dnešní době mluví čím dál více. Vyznavači EMO stylu si sami sobě ubližují více než kdo jiný. Proč tomu tak je? Pro odpověď na tuto otázku zkusíme nejprve trochu zabrousit do odborné psychologie. Na základě poznatků psychologů, které pomáhají blíže určit osoby, které by se mohly sebepoškozovat a co nejdříve je najít a pomoci jim, patří mezi nejrizikovější skupiny lidí se sklonem k sebepoškozování ti, kteří byli pohlavně zneužiti nebo sexuálně či tělesně týráni. Tito lidé ještě k nepříjemným pocitům mají velmi problematický vztah k vlastnímu tělu, které je teď zneužité, nečisté, špatné. Své tělo nechtějí nebo se bojí mít rádi. Dále do rizikové skupiny patří osoby s duševními poruchami. Schizofrenici a další mentálně postižení, u nichž nejde o problém v rámci nemoci, ale u nichž se sebepoškozování přidá jako další samostatný psychický problém, jehož vznik nemoc pouze podnítila. Mezi další dvě nejrizikovější skupiny patří ženy, protože mají větší sklon sebeobviňovat se a vztahovat problémy na sebe a mladí, protože jsou zatím nezralí a nemají dost zkušeností s řešením problémů a překonáváním překážek. Mnohdy jde o touhu dokázat si, že na to mají a chtějí poznat pocit když se říznu. Jde o adrenalin. V takových případech si způsobují nejčastěji rány na rukou, o kterých ví, že v případě nehody je nemohou ohrozit na životě. A právě mladí lidé jsou nejběžnějšími vyznavači stylu EMO. Mládí, velké prožívání nejrůznějších emocí a citů spolu s vyznáváním stylu EMO je kombinace, která sama o sobě křičí „Nechte mě! Jdu si ubližovat!“.
